Vlastní kapitál je jedním ze základních finančních ukazatelů, který je důležitý jak pro samotné vlastníky společnosti z pohledu zhodnocení jimi vložených prostředků, tak také pro řadu dalších subjektů, mezi které patří investoři, věřitelé, odběratelé a řada dalších.

Definice vlastního kapitálu

Vlastní kapitál můžeme definovat jako souhrn veškerých vkladů majitelů do společnosti a zisku, kterého bylo podnikatelskou aktivitou dosaženo. Zvýšit vlastní kapitál společnosti mohou také třetí osoby prostřednictvím darů. Rozdíl mezi vkladem a darem spočívá v tom, že v případě daru nevzniká dané osobě nárok na žádné protiplnění a nevznikají jí ani žádná jiná práva. Zatímco o vkladech hovoříme jako o externích zdrojích, zisk představuje interně vytvořený zdroj.

Jestliže společnost v daném období realizuje ztrátu, pak tato ztráta hodnotu dosud vytvořeného vlastního kapitálu snižuje, čímž se fakticky snižují vklady vlastníků. Ke snížení velikosti vlastního kapitálu dochází i v případě, kdy vlastníci přistoupí k výběrům vlastního kapitálu z podniku.

Hodnota vlastního kapitálu

Vlastní kapitál představuje významnou položku na straně pasiv společnosti, která v základu členíme na vlastní a cizí zdroje. Vlastní zdroje jsou ekvivalentním označením pro vlastní kapitál. Jedná se o zdroje, které byly do podniku investovány, aniž by podniku vznikla povinnost tyto zdroje v budoucnu vrátit. Tato povinnost naopak vzniká u cizích zdrojů.

Velikost vlastního kapitálu zjistíme jako rozdíl aktiv podniku a všech jeho závazků. Výsledná hodnota vyjadřuje práva vlastníků na aktiva podniku.

Jelikož při hodnocení výše vlastního kapitálu vycházíme z rozvahy, je nutné si uvědomit, že významným determinantem jeho výše je způsob ocenění aktiv a závazků. Dojde-li k jejich přecenění, pak se mění i výše vlastního kapitálu.

Struktura vlastního kapitálu

Potřeba více strukturovat vlastní kapitál se odvíjí od vybrané právní formy podnikání, kde jsou samozřejmě odlišné požadavky na poskytované informace.

Jednou z podob podnikání je případ, kdy vlastníci, či pouze část vlastníků, ručí za závazky společnosti neomezeně. Pokud dojde k situaci, kdy společnost musí přistoupit k odprodeji aktiv, avšak ani to nepostačuje k úhradě závazků, pak je k úhradě těchto závazků použit osobní majetek vlastníků. Z tohoto důvodu není potřeba vlastní kapitál podrobněji členit. Odděleně se vykazuje pouze položka hospodářského výsledku.

Druhým případem jsou společnosti, v nichž vlastníci ručí pouze do výše svého vkladu. Hovoříme o společnostech s ručením omezeným. Jestliže se podnik dostane do svízelné situace, kterou musí řešit odprodejem aktiv, jsou v prvé řadě uspokojovány požadavky věřitelů. Pokud částka z odprodeje aktiv není postačující, pak věřitelům nevzniká právo požadovat úhradu svých pohledávek z majetku vlastníků společnosti. Právě proto se u těchto společností setkáme s povinností podrobně členit vlastní kapitál, čímž dochází k určitému omezení práva vlastníků nakládat s jednotlivými položkami vlastního kapitálu.

Vlastní kapitál jako finanční ukazatel

Vlastní kapitál je významnou položkou, která je využívána při hodnocení ekonomické aktivity podniku. Jedním z nejznámějších poměrových ukazatelů je tzv. ROE (Return on Equity), neboli rentabilita vlastního kapitálu. Vlastníci hodnotí, kolik korun zisku bylo dosaženo z jedné koruny jimi vloženého kapitálu. Tuto hodnotu pak srovnávají s výnosy z alternativních investic při zohlednění srovnatelné rizikovosti.

Další články z rubriky

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>